Vítejte v naší poradně

Od roku 1986 jsem lékařem v Priessnitzových léčebných lázních v Jeseníku. Od roku 2000 ve funkci primáře a vedoucího lékaře. V roce 2001 jsem byl hlavním iniciátorem obnovení Společnosti Vincenze Priessnitze. Jsem hlavním garantem pořádání každoroční mezioborové konference, která se hlásí k odkazu V. Priessnitze s akcentací na oblast nefarmakologické léčby různých nemocí. Jsme hrdi, že prim. MUDr. Jaroslav Novotný se stal ambasadorem zábalů Mamavis.

Před mnoha roky jsem zklamaně opustil oficiální "chemickou medicínu" a začal se věnovat výhradně celostním a psychosomatickým postupům. V poradenské činnosti i v péči o své vlastní zdraví dávám přednost lakto-vegetariánskému stravování, vědomému hlubokému dýchání, detoxikačnímu životnímu stylu (včetně každodenního odkyselování) a přírodním produktům, které podporují regenerační a samouzdravující mechanismy lidského organismu.

Spoluautor našich příběhů a pohádek. Chcete vědět víc o Vincenzi Priessnitzovi, našich soutěžích? Chcete nám napsat o sobě nebo dát tip na pohádku, recept, bylinky, zajímavé lidi atd.? Napište mi. Jsem také první, komu se dostanou do rukou vaše obrázky, pohádky, básničky a texty všeho druhu.

Pojďme spolu hledat krásu, štěstí a životní energii v těch nejobyčejnějších obyčejnostech a nalézt cestu ke zdraví. Moje cesta trvala dlouhých třicet let ode dne, kdy mi ve dvaceti letech byla vyřčena diagnóza nevyléčitelné nemoci, s ortelem užívání léků po zbytek života. Dnes žiji bez léků, bez bolesti, v plném zdraví. Když pomůžu svým poznáním jednomu jedinému člověku na podobnou cestu, budu za to opravdu šťastná … Motto: „Prvním krokem ke zdraví stačí milovat vodu. Když tak učiníme, jsme na startovní čáře té správné cesty."

 Můj životní příběh je velmi jednoduchý. Měl jsem velké štěstí, narodil jsem se a vyrůstal 200 metrů od moře. Až ve zralém věku jsem si uvědomil, že v dětství jsem skoro nikdy nebyl nemocný. Zajímalo mě proč? Odpověď se zdá být nasnadě - dýchal jsem čistý, zdravý mořský vzduch, měl jsem hodně pohybu a jedl divoké mořské ryby, včetně domácí zeleniny. A z toho všeho vlastně čerpám až dodnes. Přibližně před třiceti lety mne začalo zajímat zdraví mých vlastních čtyř dětí, vyrůstajících v té době na Ostravsku. Intuitivně mne moje rodičovská zodpovědnost donutila hledat řešení častých onemocnění mých dětí. Rozhodl jsem se přinést část moře domů a použil jsem k tomu přírodní, mořské léčivé zdroje, ve formě solných a jodo-bromových roztoků.

Rozhodnutí stát se fyzioterapeutkou nebylo v mém případě jednoznačné. Táhlo mě to k práci s dětmi, proto jsem si myslela, že mé kroky povedou spíše na pedagogickou fakultu. Nakonec však rozhodla jedna myšlenka: „Pokud půjdu na peďák, k fyzioterapii se už nikdy nedostanu. Obráceně to ale fungovat může, mohu se věnovat dětské fyzioterapii.“